---

Posádka : Padalka,G.I.[VE] | Avdějev,S.V.[PI] | Baturin,J.M.[KV]

---

Let další základní posádky na stanici Mir byl zahájen úspěšným startem 13.08.1998 v 09:43 UT (11:43 SELČ). K Miru se Sojuz TM-28 připojil v sobotu 15.08.1998 v 10:56 UT (12:56 SELČ) (na port +X ze kterého krátce předtím odletěl Progress M-39). Přiblížení proběhlo automaticky, ale v závěru spojovacího manévru posádka přešla na ruční řízení. Zhruba jeden a půl hodiny po úspěšném připojení kosmonauti otevřeli průlez a obě posádky se setkaly v základním bloku Miru.

Baturin, bývalý Jelcinův poradce, provedl řadu experimentů a také inspekci Miru. Přistál v Sojuzu TM-27 společně s Musabajevem a Budarinem 25.08.1998 v 05:23 UT (07:23 SELČ) poblíž Arkalyku v Kazachstánu.

Padalka se stal velitelem nové základní posádky Miru a zůstane na stanici až do příletu poslední posádky (Sojuz TM-29) v únoru 1999. Avdějev by měl na Miru zůstat až do června 1999. Ukončení provozu Miru je nyní plánováno na červen 1999, ale je možné jeho prodloužení až do konce roku 1999.

27.08.1998 Padalka a Avdějev přeletěli v Sojuzu TM-28 z uzlu +X (na modulu Kvant) k přednímu stykovacímu uzlu -X. Tím se uzel na modulu Kvant uvolnil pro návrat Progressu M-39. K tomu došlo v úterý 01.09.1998.

Dne 15.09.1998 kolem 20:00 UT vstoupili Padalka a Avdějev do dehermetizovaného modulu Spektr. Cílem byla oprava orientačního systému ovládajícího natočení solárních panelů na Spektru. Ve skutečnosti bylo třeba znovu propojit dva napájecí kabely, které byly uvolněny při jednom z předchozích vstupů kosmonautů do Spektru. Během necelé hodiny se opětné propojení kabelů zdařilo a Padalka i Avdějev se vrátili do základního bloku Miru. Podle informací z řídicího střediska jsou tak solární panely na Spektru opět plně ovladatelné.

Na doplnění zásob došlo až v říjnu 1998. Automatická nákladní loď Progress M-40 odstartovala z Bajkonuru 25.10.1998 v 04:15 UT. O dva dny později (27.10.1998 v 05:42 UT) se v automatickém režimu připojila ke stanici Mir (k uzlu +X na modulu Kvant). Kromě zásob vezla i řadu vědeckých zařízení, z nichž některá byla instalována na povrch Miru při výstupu Padalky a Avdějeva v noci z 10. na 11.11.1998. Zařízení jsou určena ke sběru dat v průběhu průletu meteorickým rojem v polovině listopadu 1998. Kosmonauti obdrželi také novoroční dárky s nápisem "Otevřít 31.prosince". Dalším zajímavým nákladem byl prototyp velkého kosmického zrcadla Znamja 2.5. Toto zrcadlo o průměru 25 m bude rozvinuto a vyzkoušeno při závěrečném odpojení Progressu M-40 od Miru v únoru 1999. Experiment bude sice zaměřen na osvětlování severských měst například v průběhu polární noci, ale samotné zařízení lze brát i jako zkoušku konstrukce sluneční plachetnice pro pohon v meziplanetárním prostoru.

Progress M-39 byl od Miru odpojen 25.10.1998 ve 23:03 UT (tedy až po startu Progressu M-40). Do atmosféry byl naveden zapálením brzdicího motoru dne 29.10.1998 v 03:27 UT a zanikl nad Pacifikem východně od Nového Zélandu kolem 04:14 UT.

Dne 10.11.1998 v 19:24 UT byl zahájen další výstup do otevřeného kosmu. Padalka a Avdějev při něm na povrchu stanice Mir především instalovali nový francouzský detektor mikrometeoritů. Detektor byl určen ke sběru dat o částicích obsažených v meteorických rojích, speciálně byl zaměřen na Leonidy v polovině listopadu 1998. Kromě toho kosmonauti na začátku výstupu ručně vypustili malou radioamatérskou družici (Sputnik-41). Po instalaci ještě dalších zařízení a sejmutí několika jiných byl výstup ukončen po 5 hodinách a 54 minutách uzavřením výstupního průlezu v 01:18 UT (11.11.1998).

V dalších dnech se oba kosmonauti věnovali řadě experimentů a výzkumných programů. V oblasti astrofyziky pracovali s rentgenovým spektrometrem Buket a zkoumali radiační podmínky ve stanici v závislosti na její trajektorii, magnetickým spektrometrem Marija měřili proudy neutronů a studovali zemskou ionosféru. Protože výška dráhy Miru se postupně snižovala, mohli proměřit ionosféru v různých vrstvách. V oblasti geofyziky používali lidar Alisa ke snímkování různých oblastí Sibiře.

Část pracovní doby už také věnovali přípravě zařízení pro francouzskou expedici Perseus, plánovanou na začátek roku 1999. Část vybavení pro tuto expedici totiž přivezl Progress M-40.

24.12.1998 v 04:09 UT byla motorem Progressu M-40 zvýšena dráha komplexu na 361-372 km (před manévrem měla dráha výšku 345-355 km).

31.12.1998 strávil Sergej Avdějev již třetí Silvestr ve vesmíru: na palubě Miru se loučil se starým rokem již na přelomu let 1992-1993 (Sojuz TM-15) a 1995-1996 (Sojuz TM-22). Po letošním Silvestru se tak stal rekordním silvestrovským kosmonautem.

Podle mluvčí ruského Střediska pro řízení kosmických letů měli kosmonauti povoleno porušit o silvestrovské půlnoci zákaz pití alkoholických nápojů na Miru a mohli si doopravdy přiťuknout, měli i připraveny videokonference s rodinami a měli i dárky k novoročnímu otevření, které jim byly na Mir dopraveny již v říjnu (Progress M-40).

Na 04.02.1999 bylo plánováno odpojení Progressu M-40, který měl později rozvinout a uvolnit velké fóliové zrcadlo (sluneční plachetnici) v rámci experimentu Znamja 2.5. Šlo o experiment s osvětlováním povrchu Země slunečním světlem odraženým od zrcadla na oběžné dráze, ale samotné zařízení lze brát také jako zkoušku konstrukce sluneční plachetnice pro pohon v meziplanetárním prostoru.

Experimenty s vesmírným zrcadlem organizuje Space Regatta Consorcium -- seskupení sedmi ruských organizací (hlavní je NPO Energija). Společnost by v blízké budoucnosti chtěla disponovat několika zrcadly, které by se pohybovaly ve výšce 1500 až 4500 kilometrů. S průměrem dvě stě metrů by mohly osvětlit jakékoli větší město asi stokrát intenzivněji než Měsíc v úplňku. Takové speciální družice by prodlužovaly soumrak nad vybranými oblastmi ve vyšších zeměpisných šířkách, během polárních nocí a bylo by je možné použít i v době nečekaných kalamit. Vypuštění dalšího experimentálního zrcadla Znamja 3 o průměru přes 60 m je předběžně plánováno na rok 2000 nebo 2001.

Experiment pod označením Znamja 2.5 je přímým následovníkem podobného pokusu z roku 1993. Tehdy bylo z Progressu M-15 rozvinuto zrcadlo o průměru dvacet metrů (Znamja 2). V Evropě sice nebylo příliš příznivé počasí, přesto bylo možno spatřit sekundový záblesk přibližně stejně jasný jako Měsíc v úplňku. S podobným osvětlováním se počítalo i během šestnáctihodinového experimentu Znamja 2.5. Na rozdíl od zrcadla Znamja 2 však tentokráte měly být cíleně osvětlovány různé cíle na severní polokouli -- tedy nikoli krátké záblesky, ale světlo po delší dobu. Odhadovalo se, že někteří obyvatelé Evropy a Severní Ameriky tak mohli spatřit na nebi objekt pětkrát až desetkrát jasnější než Měsíc v úplňku.

Podle původního plánu měli Gennadij Padalka a Sergej Avdějev dálkově (z Miru) s lodí manévrovat tak, aby ozářili jednotlivé cíle na Zemi. Světelná skvrna by pak osvětlovala každé předem určené místo na Zemi zhruba 15 vteřin. Sluneční prasátko, o průměru pět až sedm kilometrů, mělo postupně osvětlit tato města : Karaganda - jezero Zajsan v Kazachstánu, Saratov v Rusku - Aktubinsk v Kazachstánu, Poltava - Kovel na Ukrajině, Liege v Belgii - Frankfurt nad Mohanem v Německu (možná i část České republiky), Winnipeg v Manitobě - Quebec, Calgary - Devil Lake v Severní Dakotě.

Experiment se však nevydařil. Nákladní loď Progress M-40 se od Miru oddělila ještě podle plánu, tedy 04.02.1999 v 09:59 UT. Poté se vzdálila od stanice na vzdálenost 400 m a byl dán povel k rozvinutí složeného fóliového zrcadla Znamja 2.5 (fólie má tloušťku pět mikrometrů na jedné straně je pokovená hliníkem a má celkový průměr 25 metrů). Pouzdro s fólií se roztočilo a odstředivou silou se mělo rozvinout osm "okvětních lístků". Uvolňovaná fólie se však střetla s anténou systému KURS, omylem vyklopenou na Progressu M-40, a rozvinování se zastavilo. Později byla anténa sklopena a fólie se uvolnila. Přesto se ani při druhém pokusu o rozvinutí zrcadlo nerozevřelo. Po analýze situace byl experiment v pátek 05.02.1999 definitivně odvolán.

Ve čtvrtek 4. února Mir a Progress M-40 přelétal nad Českou republikou krátce před 18:45 SEČ. Teoreticky tedy mělo být možné zahlédnout i plánovaný záblesk (v okolí Plzně). V tu dobu však zrcadlo nebylo rozvinuto a navíc u nás bylo všude zataženo.

Po konečném odvolání experimentu byl Progress M-40 brzdicím manévrem 05.02.1999 v 10:16 UT naveden do hustých vrstev atmosféry, kde kolem 11:10 UT zanikl (nad Pacifikem, východně od Nového Zélandu).

Dne 08.02.1999 Padalka a Avdějev přeletěli v Sojuzu TM-28 z předního uzlu -X (odpojení v 11:23 UT) na zadní uzel +X na modulu Kvant (připojení v 11:39 UT), aby tak uvolnili místo pro připojení Sojuzu TM-29 s novou mezinárodní posádkou.

Pravděpodobně poslední let na stanici Mir byl zahájen úspěšným startem nosné rakety Sojuz s kosmickou lodí Sojuz TM-29 z kosmodromu Bajkonur dne 20.02.1999 v 04:18:01 UT (05:18:01 SEČ) - tedy den po 13. výročí startu základního bloku Miru. V posádce byl kromě ruského velitele Afanasjeva a francouze Haigneré i první slovenský kosmonaut major Ing. Ivan Bella (34 let).

Po dokončení sbližovacích manévrů se Sojuz TM-29 s mezinárodní posádkou úspěšně připojil k přednímu uzlu (-X) stanice Mir (22.02.1999 v 05:36:16 UT). Přiblížení i spojení proběhlo v automatickém režimu pomocí systému KURS.

Brzy po přechodu na stanici Mir a po oficiálním uvítání zahájili kosmonauti Slovenska a Francie spolu se svými ruskými kolegy řadu experimentů.

Slovenská mise na Mir se jmenovala Štefánik. Slovenská akademie věd (SAV) vybrala pro let slovenského kosmonauta do vesmíru z původních patnácti navrhovaných vědeckých projektů šest. Celkové náklady na jejich realizaci představují sumu 15,6 mil. Sk a byly hrazeny z rezervy vlády SR jako zvláštní úkoly rozvoje vědy a techniky.

Experimenty slovenské mise Štefánik (viz Sojuz TM-29) :

• SK-1 Dozimetrie
• SK-2 Senzo-asymetrie
• SK-3 Endotest
• SK-4 Metabolizmus
• SK-5 Tréning
• SK-6 Prepelica (Křepelka)

Po šesti dnech pobytu na Miru slovenský kosmonaut dokončil experimenty a spolu s Padalkou přestoupil do Sojuzu TM-28, který se ještě 27.02.1999 ve 22:52 UT (23:52 SEČ) oddělil od Miru a zahájil návratové operace. Po bezchybném brzdicím manévru přistála kabina v neděli 28.02.1999 v 02:14 UT (03:14 SEČ) na Zemi poblíž Arkalyku v Kazachstánu. Spolu s kosmonauty se na Zemi dostalo i několik čerstvě vylíhlých japonských křepelek. V návratovém modulu jich bylo celkem deset, ale jen třem se podařilo přežít. Ostatní zahynuly zřejmě kvůli nízké teplotě v modulu a v místě přistání.

Haigneré pokračoval v dlouhodobém letu (v rámci programu Perseus), za který francouzská strana zaplatila přes 20 mil. USD.

Francouzský kosmonaut spolu s Afanasjevem a Avdějevem vytvořili už 27. základní posádku Miru.